Praha a Peking jsou celkem přirozený partneři (ovšem podobně přirozenejch jsou stovky a stovky), partnerství měst by mělo bejt něco, co jde obzorem nad politiku, hlavně tu aktuální politiku, prostě věc široká a dlouhodobá.

Co se mi nelíbí, je, že oficiální Peking pískne a český politici se předháněj v přikyvování, ještě hrubějc se mi ovšem nelíbí, že představitel soukromýho podnikatelskýho subjektu J. Tvrdík, kterej po sobě nota bene ve státním podniku nechal potopu, předá písknutí z Pekingu mimo veškerý oficiální kanály přímo do kabinetu ministra zahraničí, kabinetu premiéra a kabinetu ministra průmyslu a obchodu, a v podstatě diktuje program a obsah návštěv, další kroky státní politiky dopředu a tak dál.

Uznání politiky jedný Číny v obecný formulaci není abolutně zavazující a není to škrtící límeček, na rozdíl od formulace, navozující, že jedna Čína = ČLR.