Už to píšu asi poněkolikáté, my jsme měli doma oba druhy hraček, jak auta tak panenky, dcera neomylně pečovala o "děti", i si s nima povídala, syn jezdil zastávky s autobusem, pamatoval si jak jdou za sebou, jezdil autobusem a jmenoval zastávky. Samozřejmě jsme si hráli i jinak, ale tohle děti preferovaly. Když si syn vzal kočárek (měl svůj), jezdil jako závodník a plyšáci vypadávali v zatáčkách, dcera jezdila jinak.

V dnešní době není problém, aby si dítě hrálo s čím chce, ani v mém dětství to problém nebyl, kamarádka si nejradši hrála s indiánama nebo na indiány a nikdo jí to nezakazoval, taky jsme si hráli na vojáky a "stříleli" po sobě, já jsem byla při hře nejradši zpěvačka.