Susu on to asi žádný problém není, dnes se nesportující děti nepoměřují tím, kdo rychleji běhá. A děti co sportují, to dobře vědí, jak to je, určitě si kluci nemyslí, že jsou něco víc. Řešíme to vlastně i doma, děti dělají atletiku a letos začal mít syn lepší časy než dcera, která je od dva roky starší. On se tím nevychloubal, ale ona to brala zpočátku jako ponížení, takže jsem musela vysvětlovat, že jsou zrovna ve věku, kdy se to láme a musí se porovnávat se soupeřkami a ne s bráchou, který má od přírody jiné dispozice. Takže jsme ty časy žen a mužů řešili. Srovnali se s tím a žádný nadřazený pocit nebo pocit méněcennosti nikdo z nich nemá. Chyba by naopak byla nechat je při tom, že mají stejné dispozice.