U dvouapůlletého dítěte bych uvažovala o možném opožděném vývoji řeči, kdyby nespojilo dvě slova. Je malé. Až tak na tříleté prohlídce bych ho asi nechala doporučit na foniatrii a dál by se vidělo (taky se na to chystám, pro jistotu).
Do školky normáně jít může, náš první šel do školky v necelých třech se 30 výrazy včetně citoslovcí, věty vzal na milost až kolem 3 a 3/4. Opožděný v řeči sice stále je, ale nemyslím si, že by tomu kolečko vyšetření před třetím rokem nějak pomohlo (problém je v motorice mluvidel a pozornosti, a to zase má nějaké jiné svoje příčiny). Jeho mladší sestra mluvila ukázkově před druhým rokem, ale až šla do školky, stejně to poznat nebylo (stydlivka). Nejmladšímu budou brzo tři a mluví fakt legračně. Má pár desítek výrazů a spíš než aby přidával další, přidává jim významy. Au au je - bolest, zranění, pálí, oheň, ostrý, nůž. Pich pich je píchnout, osten, vidlička, balík slámy. A pak to různě kombinuje, zmnožuje (auauy, pipichy), skloňuje (mamámou - za mámou, bababí - u babičky), takže mluví vesměs v šifrách, a čím delší "věty" tvoří, tím zašifrovanější jsou, mimo kontext je často nepřeložím ani já. Třeba byl u babičky a koukali z okna na nádraží a on komentoval vlaky, některé byly huhů a některé tůtů, a babička si s tím pořád lámala hlavu, až jsem přišla já a povídám, zvláštní, tůtů je slon. Ještě pár minut nám trvalo, než nám došlo, že tamtudy jezdí City Elefant