jsem ráda že jsem ženská (ani nad tím neuvažuju, že bych zvažovala jiné varianty, prostě to tak je a mám tu roli ráda

a nechtěla bych být v dnešní době mužský, dělat kariéru, živit rodinu (kdybych byla chlap, tak bych to možná cítila jinak), ale takhle to cítím tak, že jsem bych jeho roli nechtěla (on ale mojí asi také ne)

jinak u nás to rozdělení rolí bylo silné, doma nedělal skoro nic, prostě jen živil rodinu, nevím, zda to byla chyba či ne, ale o moc jinak by to ani nešlo (aby něco dělal navíc, práce byla náročná po všech stránkách)
teď se změnou práce, přerozdělujeme.. čas ukáže jak