Já nevím, teď moc nerozumím. Ale to je fuk, protože to všechno (až na rozhodování o svých sestrách) je pro nás (tady a teď) tak samozřejmé, že nemyslím, že by to pro nás nebyla ženská role. Ale myslím spíš na jakousi vnitřní přeměnu, myšlení či jak to nazvat. Asi něco takového, co píše Filip na koncité povídky (jestli je to konec) - "zastřel ji, vždyť je to jen ženská". Pochopitelně v našem kontextu.
Vidím, jak můj syn je myšlením a tou maskulinitou úplně jinej než dcera.
Jestlis myslela jen převzetí té vnější role, oblíct si kalhoty a vzít pistoli, tak to je celkem asi to nejsnadnější.
Asi to nemůžeme pochopit, to bychom museli abstrahovat od všeho, co známe a čím jsme ovlivněné teď.