Evelyn, já se na ten okamžik hrůzy psychicky připravuji už od Nového roku. Chodím koukat do kalendáře, kolik týdnů ještě zbývá, a třesu se jak ratlík

ty jo, to si vůbec neumím představit. já změnu času (ať už jakýmkoli směrem) zpravidla zaregistruji až na poslední chvíli, ale i se stalo, že když jsem zrovna nesloužila, tak jsem si ho všimla až když už proběhl.

i když je fakt, že neznám nic víc deprimujícího, než když má člověk noční, najednou jsou tři hodiny a ozve se několikaminutové klap-klap-klap-klap... jak se všechny hodiny na oddělení přetáčejí o 23 hodin dopředu a když skončí, jsou zase dvě... to už je snad skoro lepší, když mě budík na denní probudí o hodinu dřív, protože nevyspalá jsem tak jako tak každé ráno, ve kterém musím brzy vstávat do práce, takže hodina sem, hodina tam, to už je detail... a ve spánku člověk aspoň unikne tomu psycickému týrání, kdy se hodiny přetáčí "nesprávným směrem" (samozřejmě, přetáčení dopředu, když mám noční nebo dozadu, když mám denní, je zcela v pořádku)