Jestli mluvíš o těch Vánocích, co teď byly, tak je jasné, že ani zdaleka nemůžeš přestat vnímat partnera jako partnera - po těch letech a když máte děti. Myslím, že kvůli dětem ho tak úplně "nezapomeneš" nikdy. Ale určitě se to bude časem zlepšovat. Nepočítej ovšem ten "čas" v týdnech, ale spíš měsících, možná i několika letech. Moje zkušenost: nečekaný rozchod ze strany partnery po 3 letech bezdětného vztahu - trvalo mi to rok, než jsem se z toho jakž takž dostala a přestala na něj myslet v podstatě každý den. A to jsem ho za tu dobu snad jen jednou zahlédla z dálky, nebylo nutné se potkávat a nic řešit. Rozhodně se teď nesnaž honem hledat nějakého jiného chlapa (i když to hrozné láká, já si to pamatuju, člověk chce zaplnit to prázdno, je to jako absťák), zavařila bys to nejspíš i sobě a hlavně dětem, už tak to pro ně musí být těžké. Prostě se snaž "dýchat", řešit praktické problémy, najít nějaké aktivity, které by tě "zabavily" (třeba nějaké akce s kamarádkami a jejich dětmi, nějaký společný nový koníček nebo tak?) a případně, pokud máš chuť a čas tak třeba nějak pracovat sama se sebou (psycholog?).