Muj dedecek, rocnik 1913, se narodil sve matce, ucitelce, za svobodna. Ta ho po porodu prenechala kojne,zene z pribuzenstva, u ktere zustal zit az do dospelosti. Matka se s nim nestykala, platila na nej a kdyz o nej v jeho dospelosti projevila zajem, poslal ji do haje a nikdy se s ni uz nevidel. Ona zemrela, kdyz ji bylo pres 100 let, nikdy uz nemela zadne deti ani manzela. Dedecek se moc chtel stat ucitelem, ale musel si na sebe vydelat, tak svuj sen vzdal a cely zivot se zivil jako ucetni. Jednou se ozenil, velmi brzy zase rozvedl, deti nemeli. Pak poznal moji babicku, vzali se, meli dve dcery a zili spolu velmi stastne az do 80 let. Dedeckuv otec, bohaty stavitel, si sice jeho matku nevzal /ona to nechtela, chtela ucit/, ale syna uznal za vlastniho, bral si ho k sobe na vikendy i ke sve manzelce, kterou si vzal az po dedeckove narozeni a se kterou on uz nemel zadne deti. Oba se k nemu chovali hezky a nakonec po nich zdedil pomerne znacny majetek /ktery mu komunisti v roce 1948 zabavili, abychom ho zas mohli ziskat zpet v restitucich/.
Babicka byla taky ze zajimave rodiny, tez rocnik 1913, jeji rodice se vzali, az kdyz ji byl rok, pak meli jeste dve dalsi dcery. Byli bezverci, kdyz se ve skole vyskytla moznost neposilat deti na hodiny nabozenstvi, byla babicka prvni ze tridy, kterou rodice odhlasili.