Pro mě je naprosto nepochopitelné toto. Moji prarodiče se museli se 3 dětmi za války vystěhovat ze Sudet. Dědu dokonce zavřeli, naštěstí to bylo před Haydrichiádou, tak to přežil...Bydleli u babiččina otce, který se znovu oženil, v domečku. To, že pětičlené rodině dali k užívání jen jednu plesnivou sklepní místnost, bych i pochopila. Co nechápu je, že že měli velkou zahradu plnou ovoce (jablka, švestky,rybíz, angrešt). A dětem nikdy po celou válku nedali ani kousek. Táta vzpomíná, jak jednou jejich prarodiče odjeli a oni (děti) vtrhli na zahradu a snědli, co viděli. ALe ovoce nebylo zralé a bylo jim pak moc zle.
Také táta vzpomíná, jak babka vyháněla děti, že dědeček bude večeřet. Byli tak lakomí .