Hrála jsem si. Fungovalo to většinou tak, že jsem řekla, že např. po večeři si budeme chvilku hrát. A pak jsem to splnila a podle času, cca půl hodiny, jsme si šli hrát. Pokud jsem si hrát odmítla, děti mě otravovaly tak, že jsem tím ztratila víc než tu půlhoďku a všichni jsme byli akorát naštvaní. Tu hrací půlhoďku jsem ale rozhodně za "ztracenou" nepovažovala. Nemluvě o tom, že se na to dalo uhrát spousta věcí typu: "Ještě si rychle ukliďte stolek, ať tam pak můžeme udělat plyšákům nemocnici." atd.