Uááááá!!! To mám doma!! Jak já tě chápu! Přesně, stavění by mi ještě nevadilo, nebo přečíst knížku nebo tak, ale to "scénkové" hraní mě ničí. A když jdu do sebe, že se musím dětem věnovat a vymyslím nějakou super aktivitu, naposledy např. kreslení barvami na sklo, děti nadšené, celé odpoledne se fakt držím, nervy na uzdě, hlásek nezvýším... a večer slyším: ach jo, dneska jsme si zase nehráli s legem/dosaď si sám, to bylo teda pěkně naprd, nebo podobnou variantu téhož - to bych fakt skočila z okna!