Commer, do prčic, ale co pak chceš teda řešit?

Když mám nějaký osobní důvody, proč nemůžu odejít za dobře placenou prací, a tam, kde chci být, se nic takovýho nevyskytuje, tak to bylo moje rozhodnutí, něco za něco.

Než jsem měla děti, udělala jsem konkurs na velmi slušně placený (ale taky dost náročný) místo, zjistila jsem, že jsem těhotná, tak jsem ani nenastoupila.

Bylo to moje rozhodnutí, to místo by s dětma nešlo dohromady.

Kdybych kvůli tomu měla uvažovat stylem, že je to teda blbý, že nemám ty prachy, tak bych si připadala jak cvok - ty prachy by byly za nějakou práci, která se v tý době neslučovalo s tím, co bych byla ochotna poskytnout, dala jsem z vlastního rozhodnutí přednost tomu druhýmu.

Všecko holt něco stojí - když nemůžu odejít z ČR kvůli (dosaď si), tak je to holt cena za to, že nebudu mít to líp placený místo v Německu. Jasný jak facka. Myslím, že snad dospělej člověk by měl vědět, že každý rozhodnutí má nějaký následky, a dokázat ty následky nést.