Váhala jsem, jak nazvat a kam zařadit... Ale snad na tom až tak nesejde. Zajímalo by mě, zda pacient, který odmítne "standardní" (doporučenou, obvyklou, konvenční,...) léčbu, má stále nárok na kontrolní vyšetření stejně, jako by danou léčbu absolvoval.

Jde o onkologickou léčbu, cca půl roku po chirurgickém zákroku a 6 aplikacích chemoterapie čeká pacientku kontrolní CT, ona k němu upírá své naděje, ale onkolog ji spražil, ať moc nedoufá, že to bylo ve 4. stádiu a nijak zvlášť se to zlepšit ani nemůže, a rovnou ji objednal na další chemo. CT prý navíc ty nejmenší mikrometastáze nedokáže zachytit, takže i kdyby tam nějakým zázrakem nebylo nic, něco tam "určitě bude". Ona se snaží podpořit léčbu přírodně (reishi, kurkumin, graviola, zeleninové šťávy, ...), reviduje životní styl, cítí se dobře, začala bylinnou kůru a... jakýsi léčitel ji varoval před chemickými léky. Podle mě toho léčitele bere až moc vážně, ale vesměs s ním souhlasím, na začátku jsem si nedovolila proti chemoterapi ani pípnout, protože je důležité, aby pacient své léčbě důvěřoval (aby měla aspoň placebo efekt, když už nějaký). Ale teď sám ten doktor vlastně řekl, že jí žádný zázrak nabídnout nemůže (o spontánních remisích asi neslyšel). Ona si myslela, že třeba něco vyléčí chemo a něco ona sama těmi přírodními doplňky, ale pravda je (podle toho, co jsem zatím pobrala), že chemo přímo působí proti schopnostem těla léčit se samo (imunitní buňky jsou ty třísky, co lítají, když se kácí les - buňky rakovinové), čímž navíc otevírá prostor jiným nemocem a infekcím. Statisticky prý zvyšuje podstoupení chemoterapie šanci na pětileté přežití jen o 2%! (u některých věkových skupin a u některých typů nádorů je velmi účinná, ale tady bohužel ne).

Má pacientka, která odmítne chemoterapii, nárok chodit dál na různá kontrolní vyšetření - krev, zobrazovací metody,...? Nebo musí brát "všechno nebo nic"?