Myslím si, že takhle to nefunguje.
Je tam hodně proměnných, a úplně nejhlavnější je osobnost učitelky. Drtivá většina dětí je nastavena na přirozenou zvídavost, chtějí se "vzdělávat", chtějí se dozvídat nové věci, i když to samy o sobě nevědí. Jenže bohužel ne pro každé dítě je současné školství takové, aby mu to vyhovovalo Takže z původně zvídavého, tedy jaksi přirozeně motivovaného dítka, se stane dítě, kterému se ve škole nelíbí, i když to samo nedokáže identifikovat. Stupeň toho "nelíbí" se samozřejmě může velmi lišit, od nemám rád úkoly, nebo nemám rád interakci se spolužáky až po nesnáším celou školu ... V průběhu dětství, dospívání, ale i dospělosti, se přístup jedince může a nemusí měnit, záleží zase na okolnostech a na povaze dítěte.
Domnívám se, že u těch "nemotivovaných" dětí došlo, možná už ve školce, k nějaké kolizi se systémem nebo přístupem rodiny. Náprava je nejspíš neuskutečnitelná, protože původní příčinu lze těžko vyhledat a i kdyby, muselo by na nápravě spolupracovat veškeré okolí dítěte. Pak z toho jsou ty VŠ studované na stará kolena, když se zadaří.

Miluju Komenského , jeho škola hrou je revoluční záležitost, bohužel k obrovské škodě dětí málokdy dobře pochopená.