Já jsem dnes zase taaaak smutná :-(. Vlastně jsem poslední dobou smutná pořád. A vlastně už nevěřím, že ještě někdy budu veselá :-(. Nevím přesně co se stalo ale vím určitě, že je toho na jednu malou holčičku strašně moc. Nikdo mě nemá rád a já se už tomu ani nedivím. Vždyť nestojím za nic. Ve škole mi to nejde a nemám to tam ráda. Učitelka mě nemá ráda a maminka se na mě už od září moc a moc zlobí. Slyšela jsem babičku jak si povídala o škole s tetou Janou. Ony si teda myslely, že je neslyším. Babička říkala, že máma zas musela mít něco extra a teď se z toho může podělat. Achjo, už ani babička mě nemá ráda. Já vlastně nechci být smutná ale ono se to děje tak nějak samo. Třeba ve škole. Nevím přesně, co to máme za divnou matematiku (tatínek teda říkal, že takovou blbost ještě neviděl), ale mě to prostě hlava nebere. Tak si raději místo počítání představuji, že jsem princezna a mám krásného koně se zlatou hřívou. Běhám s ním po louce a někdy spolu i plaveme v řece. A pak nevím co právě počítáme a mám další černý puntík. Do školy prý budu chodit ještě 9 let. To nepřežiji, určitě umřu a pak si třeba konečně doma všimnou, že jim tam někdo chybí. Teď na mě pořád jen křičí: dělej to, pospěš si, musíš být rozumná, už jsi velká, a tak. Nechci být velká, chci být jako sestra a mít klid. Nebo jako mimino - zařve a hned se všichni točí kolem něj. Ach jo.
Paní Vlasta, to je naše sousedka, se mámy minule ptala, proč že mi nedali odklad, že to prý tak dnes dělají, když je v rodině mimino a prvňáček. Nevím přesně, co ten odklad je ale asi je to něco moc hezkého a naši mi to dát nechtěli. Nejhorší věci na světě jsou:
1, škola
2, matika
3, úkoly
4, když mi máma pořád ukazuje strop, na který mi vystřikl jogurt. Když já jsem ale nechtěla.
5, šílený hluk ve třídě a v družině. To se někdy fakt nedá.
Já jsem taaaaak smutná.