Jj, pamatuju si to...
Ta naše pořád něco chtěla, krom teda spánku, pořád se něčeho dožadovala,, něco "potřebovala" (to jí zůstalo ).
Nosili jsme ji od malinkatého mimina v kapse na břiše čelem ven, obráceně být nesnesla, nejspokojenější byla při sekání trávy nebo kopání a rytí na zahradě...mávala aspoň rukama, kopala nohama a vyplazovala jazyk a celá se třásla, že se něco děje a že "to" chce.
Nesnášela hračky, co vypadaly jako hračky a nesnášela ležet, ani sedět někomu na klíně...a nakonec se i nesnášela kojit. Spala maximálně 8 hodin (deficit dohnala mezi 15. a 16. rokem ).
Oddychli jsme si, když začala lézt a v 10 měsících chodit a hrozně brzy i mluvit - aspoň si dokázala říct a dojít tam, kam chtěla a plně toho využívala.
V roce se snažila stříhat, krájet a šroubovat...

V jejích prvních týdnech jsem se uklidňovala čtením věty, že dítě, které se takto projevuje + málo spí = vyšší IQ.
Což asi je pravda, jenže já myslím, že to nebylo jen IQ samotné, ale celý soubor něčeho, co se zas rozhodně nehodilo do "normální" školy...
Učitelky na ni sice pěly ódy, jak je šikovná, skvělá a rozumná a vyspělá a šikovná a současně nosila hnusný známky, protože se vymykala běžným školním požadavkům a odmítala je plnit.
Teď je na SŠ, konečně spokojená a známky OK.

Je to zvláštní holka, ale bylo to a i je ještě náročné.
Nevím, jestli má nějaké dys či ADHD...ale jo, je svým způsobem výjimečná a byla už jako mimino...jenže strašlivě náročný mimino, nenechala nám chvilinku oddechu.
Mám už i svoje vysvětlení - prostě nechtěla být malá a bezmocná, chtěla něco konkrétního a tělíčko jí neposlouchalo , mohla se vzteknout. S tou nepotřebou spánku - strašná kombinace.
Neměnila bych...ale ani bych ten 1. "bezmocný" rok nechtěla prožívat znova .