no nevim, po me nikdo nic nechce a nic neocekava. Co delam, delam z vlastniho presvedceni.
Dlouho dotovat....no mam jednu kamaradku. Fajn holka, sikovna, jen byla nejakou dobu bez prace. Vyucena prodavacka. Nemuzu rict ze bych ji dotovala, ale dostala u me najist, obcas jsem zaplatila restauraci a jednoho dne jsem vecer zavolala a vzala ji druhy den k mori. Takova hura akce. Myslim, ze ji to moc pomohlo. Ja ji i sehnala brigadu, ale musela platit byt adt....Cely tenhle stav u ni trval asi pul roku, pak prisla, jestli bych ji nepujcila penize na skolu. Chtela si udelat ekonomku /dalkove, na soukrome skole/ a maturitu. Penize jsem ji pujcila. Celou ji to tak nejak nabilo, nakoplo. Mezi tim sehnala praci, dodelala skolu a momentalne velmi spokojena maminka od dvou deti a diky ekonomce ma i dobrou praci.

Ale u nas to byl tak nejak prechodny domov pro hodne lidi. Jina kamaradka nezvladala vztah aa rozchod s pritelem a chvili nemela kde bydlet. No tak se prestehovala ke me. Byla na tom spatne, zvladala jen chodit do prace. Tak jsem se o ni starala jak maminka...no zvladla na vybornou a vratila se zpet do hodnotneho zivota.
Proste..sami nevime, co nas samotne jednou v zivote potka. Pomoc se proste neda merit na to kolik komu co dame, a jestli mu to dame a proc mu to dame...