Libiku, asi obyčejná světská pejcha.
Že má ten brácha nade mnou jakoby "navrch" (i kdyby to nikdy nedal najevo) a že mu budu zavázaná za něco, co de fakto ani nepotřebuju. Že bych byla tak trochu "vydržovaná", že bych si ty prachy sama nezasloužila/nevydělala. Že bych si už nepřipadala jako "já pán, ty pán"
Že toho bráchu to asi taky něco stojí a že má plný právo uvažovat tak jako Půlka - on dělá od nevidím do nevidím (200 táců Ti asi nikdo zadarmo nedá).