Hanko,

začnu tím Hejným. Neměl by to být problém, je tam v první třídě jen pár prostředí, většina nepotřebuje žádný speciální přístup a vyvození, takže dítě může dělat, aniž potřebuje extra vedení. U krokování a autobusu je dost důležité to vyvození, ale s tím by si měla učitelka poradit, třeba tak, že ostatní děti ukážou, jak to funguje, tedy vrátí se na začátek a předvedou...Takže matematika za mě OK a navíc plus té jinakosti, že nedovolí se srovnávat ani později.

Co se týče přestupu do jiné třídy, tam bych si prostě s kluky promluvila na rovinu. S každým zvlášť. Nechala bych se říct jim, jestli jim něco vadí na tom, jak to je, co jim vadí, jestli by si to dokázali představit jinak a jak...potom jim říct o možnosti, že by měl každý svou třídu, svou učitelku, svou partu, své učení...protože oni už teď mají tu zkušenost a jsou schopní na ni reagovat. Říct jim také, že jako je to být pořád spolu už vědí, a vědí, že ne vždy je to výhoda. Z kroužků pak vědí, jaké je to být každý jinde a že to jde.
Ono totiž pohud by sami chtěli, bylo by to jednoduché a stres z přesunu by se minimalizoval.

My jsme byli kdysi nuceni rozdělit holky už ve školce, když jim bylo ubližováno, agresora se nepodařilo odejít, tak jsme šli my. Jenže v půlce roku sehnat dvě místa byl problém. Nakonec se školka našla, ale měla jen dvě místa v různých třídách. Holky do školky chtěly, tak na to kývly. A až mě překvapilo, jak jim to vyhovovalo. Další rok pak byly zase v jedné třídě a ještě s maldší ségrou, ale do školy pak chtěly rozdělit.

Je tu ovšem jedno riziko, o kterém psala už LoraX, a myslím, že i maargitt narazila...že škola z nějakého důvodu nebude chtít dítě ze třídy do třídy přeřadit. Tady by mohl být argument třeba právě ta matika.

Pokud by rozdělit nechtěli, fakt bych hledala nějakou alternativku, kde se neznámkuje a nejede na výkon, a přeřadila bych oba. V Praze by to nemuselo být tak obtížné něco rozumného najít.

Ono je to prostě tak, že dvojčata mají výhodu v tom, že na tom začátku nejsou sami, ale často to pak přeroste do té pěti až devítileté nevýhody, že sami být nemohou.

No a co se týče učitelky, systém je zkostnatělý, lidé jsou zatíženi zvyky, takže to, co dělá vaše učitelka, je stále považováno za správné a skvělé, stejně jako hra na početního krále a milion dalších aktivit založených na vnější motivaci. Argument je, že děti to baví, že to tak chtějí, že je to motor, který je žene dopředu....
Je to pořád skoro všude, je to ceněno a vyžadováno .