Kahlan, přesně!!!
S dcerkou si rozumím úplně neuvěřitelně...a už delší dobu.
Svěřují se jí a ptají na radu apod. i dospělí starší lidi...tak nějak působí vyspěle, zodpovědně, s přehledem.
Ještě teda jedna věc, která se projevila cca od jejích 13ti - chce hodně věcí na vlastní kůži zkusit...vyslechne sice předem rady, najde si pro i proti, získá informace a uváží a pak udělá to, co chce - občas je to nebezpečné...ale chyby kupodivu znovu neopakuje, poučí se a jde dál. jakoby jednou a dost. Mám pocit, že si vybrala mě jako mámu, abych jí vždycky z nějakého jejího životního "experimentu" pomohla.
Ale současně je určitou oporou i ona mně.
Jsem moc ráda, že jí mám...jsem ráda za všechny děti, ale tohle je zvláštní...strašně náročné, ale na druhé straně to plně vynahrazuje...
A nikdy vlastně nevypadala miminovsky.
My jsme s ní teda nikdy u psycholožky nebyli - takže nevíme, jestli měla nějaké ADHD (mě to ani vůbec nenapadlo), teda pak chtěla sama cca před rokem po nějakém svém "experimentu", domlouvá se s ní o všem sama, psycholožka nás neinformuje krom toho, že nám sdělila, že je to (opět) šikovná, inteligentní, rozumná atd....holka. A že bude jednat jen s ní, že to stačí
.