Pavlo, ale přece to, že je někdo v plné síle (případně že má dost peněz), přece ještě nezakládá žádnou jeho povinnost pomoci, kdykoli si příbuznej řekne, a ten žadatel se nemá co cítit ukřivděně.

Pořád si myslím, že DOSPĚLEJ člověk má plný právo odmítat věci, který se mu nehoděj, aniž by kdokoli měl kvůli tomu nárok na nějakou trpkost (zase - nejde-li o život nebo o takovou situaci, jako je péče o staré rodiče, ale to zase není žádná "milost" tomu sourozenci, ale zčásti i jeho povinnost).

Vřelé vztahy jsou spíš dar než něco, na co by byl automatickej nárok - zcela chápu, že ne vždy má člověk chuť se se sourozencem často stýkat, protože jsou třeba úplně jiná krevní skupina, ale nemyslím si, že by to mělo být předmětem trpkosti (pokud je to tak, že sourozenec jen nemá zájem, ale jinak se chová slušně a neškodí). Co by člověk měl z toho, že by se nuceně stýkal s někým, s kým si toho nemá moc co říct?