sněhulko, to, že si to nedokážeš představit, neznamená, že není možné se věnovat 4 a více dětem. Mám hodně dětí, musela jsem se umět postarat a mnohem větší rodinu, ale měla a mám k tomu dost dobré ekonomické podmínky. S dětmi jsme jezdili každý rok na hory, v létě autem k moři na různá místa, chtěla jsem, aby děti poznaly trochu svět. Všechny starší děti mají maturitu, některé už dokončily VŠ, některé VŠ studují, dvě nejmladší jsou ještě na ZŠ. Co se týče času, věnovala jsem se dětem maximálně, byla jsem doma, nemusela jsem do práce. Můj příjem plně vynahradilo pronajímání naší nemovitosti v Praze cizincům. Praní a vaření, starost o dům a zahradu zvládám, kromě jiného, díky automatické pračce, kterou jsem tedy před 26 lety, kdy se mi narodilo první dítě ani neměla, měla jsem vířivou pračku a prádlo máchala ve vaně. Na ždímání jsem měla zvlášť ždímačku. Neexistovaly papírové pleny, byly jedině látkové. V kuchyni jsem dlouhá léta neměla ani myčku, s mytím nádobí pomáhaly děti. První 5 dětí jsem měla rychle po sobě a když jsem potřebovala v domácnosti pomoct, domluvila jsem si se dvěma studentkami SŠ, aby mi chodily pomáhat a dávala jim za to nějakou korunu. Já byla v té době s dětmi na zahradě nebo na hřišti. Pomáhaly s mytím oken, úklidem a se žehlením prádla na miminka. Později jsem žehlení téměř odbourala používáním sušičky. Děti samy nikdy tím, že jich je hodně, netrpěly. Naopak, jsou rády, že mají tolik sourozenců. Naučily se velmi brzy samostatnosti.