Nevím.

Společně jsme s mužem odborníci skoro na všechno, vzájemně se obory a zájmy doplňujeme.

K ničemu děti cíleně netáhneme, na to jsme příliš málo vyhranění, ale samozřejmě, že v něčem je podpoříme o něco snáz, než kdybychom se v tom oboru neorientovali.

Jinak ode mě jako učitelky by se možná čekalo, že budu vyžadovat co nejlepší vysvědčení a škola bude priorita, ale opak je pravdou. Jsou mimoškolní aktivity, které klidně poidpořím na úkor školy, známky neřeším, pokud se pohybují do trojky (na vysvědčení), a je mi celkem jedno, jestli tělocvik, nebo matika, samozřejmě, že mě těší jedničky z matiky, fyziky a biologie, ale když nejsou, tak nejsou. Od škol dětí chci hlavně to, aby děti neodrazovala od chuti alespoň nějakým směrem se chtít vzdělávat....

Mimo školu jsem trvala hlavně na hudebním vzdělání, i když ho ani jeden z nás nemá. Ale muž je alespoň nadaný a někdy mu to vzdělání chybí, tak jsem si řekla, že když jsou holky po něm, tak ať z toho něco vytěží...ale zase když pak samy řekly, že už dál nechtějí, tak nemusely...

Jinak výchova se u nás odvíjí především od našeho vnitřního založení. Oba jsme liberálové a tím je dáno vše. Naše obory jsou dost nedůležité pro určení směřování, ale fajn coby podpůrné prostředky.