No právě, neexistuje žádný vyhrazený čas, zkoušeli jsme to v práci nějak zorganizovat, aby se na nás obraceli jen v určenou dobu, ale lidé by si to pak nárokovali, a to nejde, nikdy nevím, jestli ve 13:30 nebudu dělat příjem nebo resuscitovat. Je to prostě tak, že někdy kvůli rozhovorům s příbuznými jsem ve velkém stresu. Třeba před obědem 2x 20 minut telefonát, pak ve 13 hodin začínají návštěvní hodiny, mám přijmout dva pacienty, které sanitka právě dovezla, mám to stihnout tak, abych v půl čtvrté mohla letět pro děti - a na dveře ti klepe zástup lidí, kteří ti budou povídat o finanční situaci své rodiny, svých nemocech a dalších důvodech, proč už babička z LDN rozhodně nemůže jít domů. To chce velmi empatický a zároveň neústupný rozhovor - nejsme úschovna - a mnoho praktických věcí probrat. Ještě horší je, když se něčí zdravotní stav zhoršuje, příbuzní pláčou, nemůžu je odbýt, do toho třeba se nějakému pacientovi akutně věnovat. Hrozný stres pro mě, musí mi to být vidět na obličeji, jsem tak čitelná...