Ještě nikdy jsme tak člověka nepřivezli domů, kde by ho nikdo nečekal. Ale teoreticky to udělat smíme. Často se starají a pomáhají se zařízením domova i lidi zcela nepříbuzní nebo ex partneři, sousedi - někteří lidé jsou až nepochopitelně obětaví.
Pacient nám zůstává často jako černý Petr a my nemáme prostředky se o něj zdarma postarat a na lůžko už čeká někdo další! Nikoho to nezajímá a lidi žijí v socialistické iluzi, že stát se postará. Stát se nepostará. Stát i pojišťovny si přejí, aby se senior zcela uzdravil nebo ještě lépe včas umřel.
Velmi, velmi často se setkáváme po nečekaném zlepšení stavu takového pacienta, že to příbuzné zaskočí. Měli to osobně už vyřešeno, očekávali odchod toho člověka, poplakali si, smířili se - a teď stojí před zcela novým úkolem kam s ním. Cynicky říkáme: "zase jsme nepochopili zadání...".