"Myslela jsem tu tolik kritizovanou inkluzi ve školách. Tak jsem o tom začala přemýšlet z druhého konce ...
Možná naše děti začnou jinakost chápat úplně jinak. "

- obávám se, že v tomto se inkluze hodně přeceňuje.
Když jsem chodila já na ZŠ, v jednom křídle budovy naší školy byla Zvláštní škola. Měli tedy samostatné šatny, ale jídelnu a školní dvůr o přestávkách využívali stejně jako my.
Přesto to pro nás byli "zvláštňáci", nevšímali jsme si jich, ani oni nás. Pořád se drželi ve svém hloučku. I když v jedné budově, byli jsme jakoby v jiných světech. Jeden z nich s námi sice chodil do první třídy ( v pololetí měl 5 na vysvědčení a pak přestoupil do zvl. školy), nepamatuji si s ním žádné problémy, přesto jsme si ho poté nevšímali ani on nás.