My kdysi v Brně koupili omylem dva velké chleby. Manžel i já jsme hodili do vozíku po jednom a všimli jsme si toho až po zaplacení. U východu stál bezdomovec a říkal nám, že nemá ani na chleba, má hlad, tak ať mu dáme "nějaký drobný". Dali jsme mu dali jeden z těch našich chlebů. Hodil ho před námi do popelnice se slovy "Todle já žrát nebudu". Od té doby bezdomovcům nic nedávám. Kamarád, který je ředitelem stavební firmy, jim zase často nabízí práci na stavbě a ubytovnu a za mnoho let to přijalo jen několik lidí. Bezdomovectví je pro ně evidentně spíš životní styl, než prohra.

Je mi jasné, že mnozí opravdu nemají na jídlo a kolikrát za to ani nemůžou. Ono opravdu může stačit, aby se člověk rozvedl, zároveň přišel o svou špatně placenou práci a k tomu nebyl zdravý. Jenže po zkušenosti s chlebem a se stavařem je mi jasné, že bohužel nedokážu odlišit, který z nich je který. Já to prostě nevím. Nemám problém finančně podporovat hospic nebo azylový dům, ale bezdomovci peníze nedám, protože mám pocit beznaděje, že nebyly nějak užitečně utracené třeba na ten chleba nebo na přespání v posteli.