Já jsem vesničan, kostel na návsi, hřbitov za vsí na kopečku, když umřel nějaký zasloužilý hasič, průvod šel i půl hodiny, obec středisková, takže 3 funusy do měsíce. Zle mi to dělalo, ne že ne, ale právě proto, že má rodina jaksi nedokázala jakkoliv přirozeně uchopit dětskou spiritualitu a vnést mi do toho jakýsi smysl.

Babi mlela něco o andělích, táta ateista, říkal "blbost", máma, že ještě dlouho nikdo neumřeme a pak mi umřel malý bratranec, druhá babi byla schopná jít do morbidních posmrtných rovin a vykládat mi příběhy o pohřbení zaživa...

J