To je pravda, příklad na zvířátku je takový trochu trénink života. Prostě žádný tvor není nesmrtelný ( nebo se o něm zatím neví).
Nám, když odcházel pejsek, tak děti za babičkou denně chodily, dcerka pomáhala i s péčí o to nemocné zvířátko. Tak nějak věděly, že se blíží konec a postupně si na tu situaci zvykly. Syn teda věděl, že jsem ho odvezla na osvobozující uspávací injekci,když byly ve škole, dceři ( 8) jsme řekli, že umřel do rána sám.
Ale stejně na to umírání se nějak moc připravit nedá
Hospic vedle naší bytovky by mi nevadil. Už rok sem jezdí vedle do vchodu Charita a x krát tu byla záchranka s doprovodným lékařským vozem ( špatně se tu parkuje a musejí zacouvat, takže jsem jim vyjížděla a uvolňovala už několikrát místo). Děti to berou normálně, jezdí sem i mobilní hospic.