Umami,
představa, že inkluzivní školství vyřeší bezdomovectví je asi stejně tak logická, že redukce chronických psychiatrických lůžek nebo ústavů sociální péče zlepší situaci pacientů s chronickými psychiatrickými chorobami. Nezlepší, naopak je to zdroj lidí bez domova.

V lidském společenství prostě exitují lidé, kterým nebylo z hůry dáno a jejich mentální kapacita či duševní onemocnění jim neumožňují obstát v běžné na výkon zaměřené společnosti. A těm lidem je potřeba poskytnout nějakou ochranu, podporu, záchranou síť, kterou nepropadnou až na dno.
Když je prostě jen přijmeme do školy/společnosti, kde nemají šanci obstát, a kde není kapacita na nějakou podporu (jako třeba na běžné základce ve třídě bez asistenta kde způsobí inkluze 3 dětí s mentální retardací slušnou paseku) tak tam neobstojí, nic víc se nestane. Jejich schopnosti se nezvýší, onemocnění nezmizí. Zázraky nejsou.