Ja myslim, ze devitilete dite to chape velice dobre, odpoved, jakakoliv, dle naturelu blizkych, smirna a klidna, je dobra.

Dite ma, ostatne, jako vetsina lidi, potrebu o tom mluvit, pomaha mu to vyrovnavat se se smutkem, mohlo se pravdepodobne stat, ze u dospelych se stretl s momentalni fazi, ktera jim naopak brani o babicce mluvit smirene, protoze sami jeste smireni nejsou.

Je treba se kvuli diteti prekonat, nejde ani tak o samu otazku a odpoved, jako spis potrebu o babicce mluvit, jakkoliv hezky, vzpominat, nepotlacovat smutek, ani slzy. Prospeje to vsem.
Je to normalni proces.