Monty, nečetla jsem celou diskusi, ale když napíšu za sebe. Za mého dětství měli vybudovaný bazén na zahradě jen jedni ze sousedů a když bylo teplé léto, tak se k nim stahovaly děti z celého dalekého okolí. My jsme museli vzít za vděk starou plechovou vanou, kterou nám prarodiče a rodiče napustili. Vyrůstala jsem na jižní Moravě na Slovácku a nemít se kde ochladit bylo šílené. Ale i v mém dětství jsme trávili ta největší vedra na koupalištích, jen na rozdíl od dnešní doby jsme už na ZŠ jezdily s kámoškou na kolech samy na koupaliště vzdálené 15 km. Jen jsme rodičům nechávali na stole vzkaz kam jsme jely... Dnes bych se zbláznila kdyby mi dvanáctiletá takhle sama někam odjela...a o víkendech jsme jezdívali k vodě s rodiči...

Jinak třeba loňský rok - vedro na umření defakto celé prázdniny a děti běhaly z domu do domu, z bazénu do bazénu - na kola a koloběžky a malovat si na chodníky, hrát si s míčem... chodily až po západu slunce... prostě za slunečna to nešlo. Jinak si hrály opravdu jen u bazénu - i s míči... ale základ byl bazén a případně na pořádné ochlazení hadice s vodou.
Vlastně ať přemýšlím, jak chci spíše neznám dítě, které by nemělo rádo vodu, v tomto Tvůj syn naprosto vybočuje