Mishulo, já jsem třeba nikdy neřešila "odebrání" dudlíku...prostě jsem čekala, až se ho jednou vzdá sám...co na tom, že to bylo až něco po 4.roce? Podotýkám, že ho měl fakt jen na noc, respektive spíš jen na usnutí...vzdal se ho poté, co si jednou večer rozseknul ret o hranu postele, na kterou upadl...a zjistil, že s tím fakt dudlat nejde...prostě ten večer usnul bez něj...další dny to občas ještě zkusil, ale bolelo ho to, tak dudlík nechal být, že si ho vezme, až se mu to zahojí....no a po pár dnech už ho ani nesháněl...a s plínkama to bylo podobně, nechala jsem to na něm...průběžně jsme nočník zkoušeli asi od roka a půl...pořád řev, nic ho nedonutilo si na něj sednout, na záchod taky nechtěl...až jednou, těsně před 3.rokem, když jsme to zase zkusili, jestli už by to třeba nešlo, tak se dopoledne párkrát počůral a odpoledne seděl na nočníku...od té doby chodil sám, nehody žádné, nemuseli jsme vysazovat, prát počůrané oblečení, čistit koberec nebo sedačku...prostě pohoda, pár měsíců na to, se zbavil i plínky na noc...čekala jsem, až bude víc dní za sebou úplně suchá a pak ji zkusila nedat...klaplo to dokonale. A myslím, že teď v jeho 8 letech je každému úplně jedno, jak dlouho měl dudlík a plínky