"Jsem třeba rok, dva, šest v uprchlickém táboře, mám polní lůžko, pevně stanovené časy, kdy dostanu jídlo. Jinak nic, mé dítě nechodí do školy, já nemám práci a nemám budoucnost. Prostě se jednoho dne seberu a půjdu. Protože pak mám ještě NADĚJI "

- já naprosto chápu, proč se oni dali na cestu. Stejně tak chápu, že není jednoduché se postarat o stotisícoví dav lidí, kteří mají problém dodržovat naše pravidla. Např. nechat se zaregistrovat, pokud nemají doklady, musí počítat s tím, že jejich registrace bude trvat déle...