Husiti v Čechách a na Moravě už vůbec nebyli jednolitý hnutí.

Na počátku nepochybně stály ideály. Pro radikální husity, zejména pokračovatele Žižky, už boj (formálně stále za ideály) samotnej byl často důležitější než vlastní ideály. A třeba Jan Roháč z Dubý už byl po smíru se Zikmundem hodně mimo realitu, nedokázal se myšlenky na boj vzdát, připomínal tím spoustu jinejch případů z jinejch míst a dob.

Mimo Čechy, hlavně ve Slezsku, v Bavorsku apod. husiti opravdu řádili, nemilosrdně drancovali venkov i dobytý města - taktika spálený země byla pro ně běžným prostředkem, vraždění civilistů kvůli zastrašení taky.

V tý souvislosti by bylo pěkný, kdyby český novináři a politici konečně přestali používat v naprosto neodpovídajícím kontextu pojem "spanilá jízda." Přívlastek "spanilá" je pozdní a byl použitej jako zjevná nadsázka, popisoval právě ony vypalovací, drancovací a vyvražďovací nájezdy. Jaktakž adekvátní by bylo označovat např. Krejčířovo působení v JA coby "českou spanilou jízdu v Jižní Africe".