Monty,

lze připustit bez problémů, že to má kamarádka jinak. V takovém případě čekám, že na pozvání řekne ne.

Moje zkušenost mi říká, že přímá komunikace je pro mne i mé okolí ve výsledku lepší, než když se snažím dedukovat za druhé, jaké by mohli mít pocity, kdybych něco navrhla, a podle toho korigovat svoje nápady. Dost často prostě nededukuju správně.

A princip předběžné opatrnosti (abych se nedotkla) uplatňuji u věcí, považovaných za choulostivé. Pozvání na oběd mezi kamarádkami za choulostivé nepovažuji.

Neumím myslet za roh, natož za dva rohy.