Šuplíku,

je to sice nejbližší Praha, ale na každodenní dojíždění já prostě nemám. Muž to dřív jezdil každý den, a také už radši zůstává doma a dělá z domova, když nemá nějaké jednání v Praze.

Jo, holka dojíždí, ale většinou ji právě vozí muž. Kdyby měla každý den jezdit autobusem, tak to taky nedá.

Já tam vozila rok dítě do školy, a večer jsem byla tak strašně unavená, že jsem usínala za volantem. I proto jsme pak dávali holky do místní školy místo Montessorky. Další roky už pak vozil jen muž tu nejmladší do školky, já už se prostě bála.

No a autobusem je to na strašně dlouho (hodina na kraj Prahy a pak ještě metro), navíc ráno je to ucpané, takže je fakt jedno, že se začíná v půl deváté, když stejně musíš vyjet v šest, abys tam byla včas . Jezdila bych domů akorát přespat .

Do úvahy samozřejmě připadá, že bychom jezdili s mužem společně, ale muž se nerad takto váže na někoho jiného, potřebuje ve své práci určitou časovou volnost.

Takže ano, určitě by to nějak šlo, ale protože to není ideální, naopak, jde o dost významné komplikace (třeba když holkám není dobře a musím je vyzvednout ve škole, tak od nás je to skoro hodina...z Prahy tedy dvě hodiny....), tak hodně váhám a řeším. A rozhodně nechci s ničím začínat, než budu vědět, jak na tom bude nejmladší na příští 4 roky...