Valkýro,
já vím, že ty důvody pro stresové jedlíky jsou různé. Jen jsem zauvažovala nad dvěma typy, které okolo sebe vídám, a napadlo mě, že jejich důvody jsou vlastně opačné.
Měla jsem v blízké rodině člověka, který byl kombinací obou typů. Narodil se během války a v dětství zažíval často hlad, takže když pak později mohl, přecpával se. V dospělosti měl nepravidelný stravovací režim (v práci nejedl, jedl až doma) a jídlo (spolu s cigaretami) jako berličku. Dokázal na posezení sníst třeba kilo buřtů s cibulí nebo půl kila tlačenky s chlebem (mmch segedín miloval). Dokud to tělo zvládalo trávení, tak to šlo. Pak se začalo sypat zdraví a tělo nárazový nápor jídla přestalo zvládat. Dotyčný se přecpal, za chvíli mu začalo být špatně, tak šel zvracet. Dopředu si mohl spočítat, jak to přežírání dopadne. Ale udělal to zase. A znovu. A takových závislostí, které ho ničily, měl víc. Dodnes je mi líto, že jsem mu neuměla pomoci.