Lenko, máme to stejně. Mužští členové rodiny nikam nechodí a nikdy nechodili, koledníkům jsme vždy otvírali pouze malým dětem z blízkého okolí. Já sama jsem se už odmalička vždycky cítila při koledě trapně (otevřít dveře a vést nějaké nuceně nenucené čtvrthodinové rozhovory o ničem).

V rodině máme velikonoce spojené s tím, že se sejdeme s širší rodinou, vyšlehají nás chlapi z rodiny (a nebo taky ne, když si nestihli uplést pomlázku) a jsme prostě rádi, že jsme spolu a popovídáme si více a déle a příjemněji než čtvrt hodiny na stojáka u dveří.