Poté, co myslivci pálili jak šílení 20m od plotu, kde běhaly dvě moje malé děti, aniž by mě alespoň upozornili (většinu z nich znám) a naopak, když jsem vyletěla, co se děje, zvali mě, ať děti seberu a jdeme se dívat jako ostatní sousedé (přičemž 10min poté mezi sousedy vletěl hrůzou nepříčetný divočák a za ním horda myslivců a byla klika, že to nikdo neschytal),

poté, co k nám na dvůr zahnali zdivočelí lovečtí psi roztrhanou, v příšerných bolestech umírající srnku s napůl vyhřezlými vnitřnosti,

poté, co se kamarád několikrát přesvědčil, když také našel umírající srnu a díval se jí do očí, že myslivcům jde jen o to pálit do něčeho živého, lhostejno, jaké utrpení způsobí (ať si chcípá třeba tejden, je to jen zvíře - citát),

poté, co myslivci v podstatě oficiálně a bez jakéhokoli postihu střílí rysy, vlky a jiná chráněná zvířata,

poté, co vím, že po okolních posedech posedávají ožralí myslivci, takže je bezpečnější jet okolo za tmy autem než jít pěšky, protože auto ZATÍM vždycky rozeznali

a poté, co jsem se dozvěděla, že je "poslední ozbrojená složka KSČ", jak jsou stále nazýváni už čtvrt století, v podstatě politickou stranou, jejíž členové, stejně jako komančové, infiltrovali do všech oficiálních stran,

mě nepřekvapuje absolutně nic