Souhlas s Madelaine. Zila jsem v cizine dva a pul roku, na ruznych mistech UK. Byla jsem vsude velice pratelsky prijata, vzhledem k multikulturni spolecnosti jsem se nijak nevymykala, nikdo na me nekoukal skrz prsty, vsichni mi pomahali. Jazyk jsem v dobe prijezdu neumela.
Vzit sem migranty podle kvot je neco jineho nez je opravdu prijmout a podat jim pomocnou ruku. To oni, myslim, poznali velice zahy, ze tu nejsou vitani. Teorie, ze clovek by mel byt vdecny za to, ze mu nekde, kde nelitaj na baraky bomby, umoznili bydlet a mel by byt vdecny a stastny, me neuveritelne serou.
Kazda debata zde o zenskych na matersky je plna prispevku o tom, jak je dulezity jit mezi lidi, aby clovek nezblbnul, jak je dulezity nekam vypadnout a byt nejak aktivni. Ovsem pro migranty to neplati. Ti by meli radosti skakat, ze muzou sedet na zadku v bezpecnym domove, ackoliv tam nikdy nezapadnou, i kdyby se na hlavu staveli.
Podotykam, ze mne osobne migranti radost nedelaji, sireni islamu mi dela starost a byla bych radsi, kdyby vse bylo jak driv. Cili nejsem zadny vitac. Ale ty predpoklady, jak by se mel citit vdecny clovek, ty me zvedaj ze zidle.
Priznejme si proste, ze je tu nechceme a nehrajme si na dobraky.