Nessi znám, mám takovou matku. Teeď už tedy moc ne S mým chlapem nemluví, takže vzájemné návštěvy poněkud odpadají), ale dřív když to ještě bylo v půotřádku a bývaly roky, co jsem to tak měla. Na nějaké "nezlob se, nemám chuť/čas/náladu...)nebyl brán abolutně ohled. Sice si neobjednali jídlo, ale přijeli s tím, že přece nás nebudeš vyhazovat, vždyť jsme tvoje rodiče a máme nárok, zakázat nám to nemůžeš...atd. U nás to šlo teda ještě dál, nezvali se na jídlo, ale mě na jídlo, byli schopný přijet s narvanejma taškama,navařeno ve sklenicích a vnutili se uplně stejným způsobem. Jen s tím dodatkedm, že se o ně přece vůvbec nemusím starat, aže mi jedou vlastně "pomoc". S čím, to jsem, se tak nějak nikdy nedozvěděla.