achjo,
jsem ráda, že žiju v ČR.
ač jsem v duši proti potratům tento měsíc jsem řešila potrat.
nakonec na něj nedošlo, protože ms se ohlásila opožděně, ale byly to moje nervy.

Nikdy se nám nic takového nestalo, ale
mám doma už tři děti - 14,9, a skoro 6
děti mají špatnou imunitu jsou věčně nemocné, další dítě už nechceme, nezvládla bych to fyzicky a myslím, že i finančně, už by to bylo hodně na hraně, děti jsou šikovné, mají dost zájmů.
já mám nově diagnostikované postižení zad a po úraze neberu už tři roky antikoncepci, nemůžu,k tomu beru pravidelně léky, které v 90% těžce poškozují plod, což se normálně bez antiko nemá, ale situace byla tak vážná, že mi to lékaři předepsali, abych mohla fungovat.
Za dva týdny se vracím po skoro půl roce doma do práce.
a minulý měsíc nám sklouzl kondom. Bylo to první den po MS, ještě jsem trochu krvácela, tak jsem to neřešila. No ale MS se nedostavila, vzhledem k tomu, že poslední 2,5 roku se nikdy nespozdila ani o den, tak jsem měla velké obavy a hned začala přemýšlet nad potratem, protože riziko poškození plotu kvůli lékům je veliké a jak vše vyřešit, co nejdříve a jak s tím budu žít.

nakonec se MS dotavila s 10 ti denním spožděním, což pravděpodobně způsobili antibiotika na zápal plic.

Ale teď když to tady čtu, musím říct, že jsem ráda, že žiju v ČR a že pokud se to prostě potentí, že mám tu možnost se sama rozhodnout, jestli přivedu na svět postižené dítě, které neuživím, nebo ne.