Že je ti hrozně z rozchodu "ještě" po dvou měsících je naprosto normální!!! Jestli na to pomůžou léky nebo ne, těžko říct, určitě by ti pomohlo, kdybys mohla o svých pocitech s někým mluvit, nevím, jestli máš na to dost kamarádek (mám obavu, že na jednu toho tvého neštěstí může být moc). Ale nevydržet dva dny bez dětí mi přijde dost extrémní, většina žen by si to naopak užila, resp. v případě takového psychického vypětí, v jakém jsi, by snad byla ráda, že může třeba i brečet nebo ležet v posteli nebo se "umrtvit" sportem (o alkoholu a spol. nemluvím, to není dobrý nápad), aniž by tím trpěly děti, které už toho mají i tak nejspíš dost. A jak jsi přišla na to, že by s nimi nějaká nová tatínkova žena měla rovnou spát v posteli??? Jestli budou u táty jen na víkend, tak snad on je natolik rozumný, aby to bez případné milenky vydržel, natož aby ji cpal k dětem do postele? Držím palce, ať je brzy líp ...