Situace u nás - aktuálně. Státní podnik, tabulkové platy.

Jen rozdělené podle intenzity provozu na nádraží. "Moje" nádraží je malé, ale jezdí tam toho stejně jako na Hlavním. Přesto jsme měli o třídu míň, protože by chlapi z Hlavního těžce nesli, že mají stejně peněz jako děvčata z Ostrovce.

Pak se leccos změnilo, jsem tam jediná žena z 5 výpravčích - a ejhle, vyšší třídu jsme dostali.

V tom mi volá přednosta: paní Martino, není to tam na vás moc náročné, nechtěla byste radši nějakou klidnější stanici?

Já: Zvládám to, jsem tu už 8 let, sám jste mě odvolal z klidnější stanice, že sem potřebujete někoho schopného.

Přednosta: No právě, taky nemládnete...

Já: A pan T. půjde taky do klidnější stanice? Je o 9 let starší než já.

Přednosta: Ale on má děti na VŠ!

Já: To já taky.

Přednosta: ---

Já: Díky za starost, na mě se můžete vždycky spolehnout, svou práci zastanu bez závad.

Přednosta: Já vím. Na shledanou.

Takže ZATÍM jsem to obhájila, ale tlaky tu jsou.