Poprvé jsem si brala svého prvního partnera a manžela - má první láska, pro mne na život a smrt. On ale asi manželský slib nebral tak jako já, a přišly mi rozvodové papíry (už měl jinou). Byl to můj první partner, první sexuální partner, první všechno....prostě ta první velká láska...nikdy bych ani netušila, že se rozvedeme. Nebo spíše že "budu rozvedena"....podruhé se rozvádím já, manžel má bohužel psychickou odchylku, kterou je velmi těžké rozeznat, máme spolu dvě děti, je to neskutečně těžké, je to můj druhý partner za život (po tom prvním manželovi), můj druhý sexuální partner. Už jsem myslela, že mám vybráno a ted už bude jen "štastná a spokojená rodinka do konce života" ...bohužel se nekoná, kdo by to byl tušil, po tolika letech....život s ním byl zcela upřímně peklo (a asi tak 90% párů kde muž má to co můj, skončí rozvodem, pro neormálního člověka, je ta vývojová mozková odchylka bohužel k nežití). A moc si přeji, jednou ....jednou potkat někoho, kdo si nenajde někoho jiného a mě to "zapomene říct" a nebude mít nějaké psychické problémy....bude prostě jen normální a fajn, zodpovědný, a věrný chlap. Zatím se nepoštěstilo.... jsem proto nějak odsouzeníhodná? Ne, jen ty máš větší štěstí na fajn partnera.