Lexi,

- nepopírám, že je určitá hranice komfortu (kterou máme každej jinde), a že ji mám i já.

Ale když si vzpomínám na svý dětství a dospívání, tak mi ani tak nevadil nedostatek peněz, jako to, že to můj blízkej dospělej vnímal jako problém.

"Problém je v tom, že mnozí lidé by rádi měli něco, co si nemohou dovolit.
(...)
On je příjemný už jenom ten fakt, že když si chceš cokoliv koupit, nemusíš řešit, jestli na to máš."

No, ale pokud nejseš miliardář, tak dřív nebo pozdějc na něco, co bys chtěla, ale nemůžeš si to dovolit, narazíš.

Navíc idea, že "když si chceš cokoliv koupit, nemusíš řešit, jestli na to máš" je poněkud naivní, když to COKOLIV pojmeš jako ÚPLNĚ COKOLIV (i když je někdo hodně bohatej, tak stejně musí občas zapřemejšlet, jestli má na to, co chce, a když to neudělá, tak za chvíli může skončit s holým zadkem).