Společenské konvence - nutnost nebo přežitek? Jak které.

Myslím, že nějaká základní pravidla bychom dodržovat měli, aby bylo čeho se chytit. Ta pravidla slouží podle mě k tomu, aby nevznikala nedorozumění. Po silnici si taky nemůžeme jezdit jak a kde chceme, abychom se nevybourali.

Některá jsou ale zastaralá a v dnešní době přinejmenším úsměvná, ne-li neuskutečnitelná.

Mám v sobě zabudovanou úctu ke starším lidem, takže bych nikdy nenavrhla tykání starší kolegyni, zdravím první. Když jde o muže, tak setinku zaváhám, pokud se k pozdravu nemá, tak pozdravím první a neřeším.

Zrovna tak si myslím, že na určité příležitosti se má oblíkat přiměřeným způsobem, takže přijít na pohřeb v riflích s myšlenkou já jsem já a je moje věc co mám na sobě, nevnímám jako projev jedinečného jedince nepodléhající stádovitosti, ale jako nemožného burana, znevažující důstojný obřad.

Otvírání dveří od auta, líbání ruky vnímám jako přežitek a kdyby mi chtěl někdo políbit ruku, asi bych byla dost na rozpacích. Otvírání dveří od auta beru tak, že v době Gutha Jarkovského mělo auto jen pár nejbohatších lidí a jízda v autě nebyla každodenní záležitostí a ženy běžně nejezdily autem a možná i to otvírání nebylo úplně snadné. V dnešní době je to komické. A ani si nevybavuji, že bych to někdy v reálu viděla.

Podávání rukou a tykání. Tam ty pravidla podle mě mají opodstatnění a já se je snažím dodržovat.

Ale celkově se mi líbí, že už se všechno tak striktně nedodžuje, komunikace je taková uvolněnější, když nehrozí nějaké hrozné faux pas. Ale nemít žádná pravidla není moc dobrý nápad.