Náš 1. syn se narodil na jaře 97. Vždycky jsme věděli, že to bude Honzík, ale protože je to dlouhodobě nejfrekventovanější chlapecké jméno, chtěli jsme to trochu "vylepšit". Manžel přišel na Sebastiana a tak se náš Honzík jmenuje Jan-Sebastian. Museli jsme paní Knapovou žádat o znalecký posudek a Honza musí mít mezi jmény pomlčku. Myslím, že ještě téhož roku vyšel zákon povolující dát dítěti 2 jména. Díky tehdejší byrokracii byl syn asi měsíc bez rodného listu. Pravdou je, že jméno Sebastian v současnosti nepoužíváme. Pouze v oficiálních případech. Ale myslím si, že s takovým jménem každopádně nezapadne v té záplavě Honzů a že později, třeba jako dospělý, ho může dobře uplatnit. (Už vidím tu mosaznou cedulku na dveřích kanceláře JUDr. Jan-Sebastian Uruba :o)). Kdyby byl Honza holka, jmenoval by se Olivie. Druhé dítě mělo být Eliška (taky se mi hrozně líbila Emílie po mé prababičce), ale vyklubal se z ní kluk, kterému jsme dali jméno Mikuláš. Zpočátku jsem se tomu trochu bránila, ale teď jsem moc ráda. Skvěle k našemu "Kulíškovi" pasuje. Říkáme mu hlavně "Miky" a on sám si říká "Mikýsek". Zatím jsem žádného jiného osobně nepotkala, kromě jednoho slovenského řezníka, který si ale nechal říkat Michal.